KROKOIT – EMBLÉM TASMÁNIE

Kdyby dostal minerální designer za úkol sestavit dokonalou vitrínu s tématem Austrálie, téměř jistě by sáhl po jednom konkrétním minerálu… nerostu, který má většina mineralogů pevně spojeno s Austrálií – a který zároveň přitáhne pohled pozorovatele svým nezaměnitelným vzhledem, fascinující barvou a nápadnými krystaly. Ano, mluvím zde o krokoitu, „minerálním emblému“ Austrálie.

Zajímavé je, že zde krokoit vůbec nebyl objeven. Tento jednoklonný minerál byl poprvé objeven na odlehlém ruském nalezišti Berezovsk¹ (na Urale), kde se jinak vyskytuje jen minimum minerálů (a prakticky ve všech případech jde o nerosty chromu²). Na konci 18. století se ale tento minerál navěky zapsal do dějin chemie – to když v něm L. N. Vauquelin jako první objevil prvek chrom – jenž byl tenkrát ještě neznámý.

Nový minerál byl pojmenován dle řeckého κρόκος [krókos] – doslova šafrán. Toto poměrně kreativní jméno naráží na barvu vrypu³ krokoitu – ta se projevi při rozdrcení nerostu na prášek. Výsledná barva skutečně vzdáleně připomíná vzácné koření…

Zdálo se, že tím vše skončilo. Krokoit byl objeven a zůstával neobvyklým minerálem. Ovšem vše změnily právě nálezy v Tasmánii – obrovské dutiny doslova porostlé záplavou krystalů! V literatuře lze dohledat, že se zde nalezly kryslaly až před deset centimetrů dlouhé, v extrémních případech prý dokonce 15! Jde o ty nejkvalitnější vzorky na světě, tyto lokality nikdy nebyly překonány. Vzorky právě z Ruska, popřípadě Německa či Brazílie jsou tak nejen o hodně horší, ale také se nedají sehnat, mají tak spíše historický význam a setkáme se s nimi maximálně v muzeích.

Tasmánské nálezy se zařadily mezi nejestetičtější minerály vůbec (trochu subjektivní věta, já vím, ale na svou obranu podotýkám, že jsem zaujatý – krokoit patří k mým nejoblíbenějším minerálům!) a staly se běžnou součástí těch nejbarevnějších vitrín. Krokoit zde totiž vyrůstá v jehlicovitých krystalech tmavě oranžové barvy. Jeho vzhled je nezaměnitelný… Jemné (vzácně dokonce přirozeně ukončené!) krystaly mnohdy narůstají na rezavě hnědé podložky tvořívané limonitem⁴.

Pro sběratele jsou zajímavé i další různé minerály, které na tasmánských lokalitách často narůstají vedle krokoitu… Lze zmínit například gibbsit, pyromorfit, dundasit, cerusit…

Co se výskytu týče, patří krokoit k méně obvyklým nerostům. K jeho vzniku jsou totiž zapotřebí poměrně náročné podmínky. Chemicky jde o chroman olovnatý, je tedy nutná přítomnost obou těchto prvků. Základem je výskyt galenitu (sulfid olovnatý) který je ale oxidován a rozkládán, a to vše za přítomnosti chromu. Tyto specifické podmínky jsou v přírodě relativně neobvyklé.

Další věc, kterou by měl každý sběratel o krokoitu vědět je fakt, že je minerál jedovatý. Z chemického pohledu totiž chroman olovnatý patří mezi karcinogeny a to obzvláště při vdechování prachu. V praxi to pro mineraloga znamená jen to, že by neměl krystalky drtit – mohl by se uvolnit prach, který by při pravidelné expozici mohl vyvolat karcinom plic. Intenzivní kontakt krokoitu s pokožkou není tak nebezpčený⁵, a hlavně který mineralog by riskoval polámání křehkých krystalů tím, že by se jich dotýkal! Přesto jde přirozeně o užitečné informace, které by se měly brát vážně⁶.

V závěru je tak relativní nedostupnost způsobena v praxi jedinou plně aktivní lokalitou. Dalším problémem je vývoz těchto vzorků. Krokoit je totiž notně křehký a doprava kvalitnějších vzorků z Tasmánie vyžaduje speciální balení. Z historek mineralogů mi utkvělo, že ty nejkvalitnější vzorky jsou zásadně buď pevně přilepeny do plastové krabičky anebo dopraveny zcela zasypány v pracím prášku, popřípadě jiném, podobně jemném a snadno vodou odstranitelném médiu.

Naštěstí se v dole the Adelaide Mine, popřípadě jiných dolech v okolí, těží čistě pro mineralogické účely. Nové vzorky se stále hledají, stále nacházejí, obtížním způsobem dostávají na povrch a prodávají do nových sbírek. Majitelé takzvané The Adelaide Mining Company ovšem jezdí jen na největší minerální burzu na světě – která se koná v arizonském Tucsonu. Dovoz do Česka je tak zkomplikován dvojnásob – vzorek musí v pořádku doputovat do Arizony a z ní až do samého nitra Evropy… U těch nejlepších (a i nejkřehčích vzorků) je to opravdu oříšek, a doprava také přirozeně něco stojí…

Máme tak velkou radost, že se nám podařilo sehnat několik vzorků tohoto zajímavého minerálu, jehož barva mě snad nikdy nepřestane ohromovat. Fotografie na samém úvodu článku zobrazuje nejlepší vzorek, který máme na prodej. Ačkoliv to je ze světového hlediska jen malá ochutnávka, v Česku rozhodně patří ke kvalitnějším ukázkám…

1. Naleziště, kde byl daný nerost poprvé objeven, se odborně nazývá typová lokalita.

2. Kromě krokoitu byl v Berezovsku objeven ještě jeden nerost, vauqeulinit. Byl pojmenován právě po vědci, jenž objevil v krokoitu chrom.

3. Barva vrypu se ale nejčastěji přirozeně neurčuje rozdrcením minerálu na kaši – to je metoda pro běžné určování příliš destruktivní. Pokud se ale nerost táhne přes neglazovanou porcelánovou destičku, malá část se ho odře a my můžeme barvu vrypu pozorovat. Ta se mnohdy liší od běžné barvy a je důležitým identifikačním znakem.

4. Limonit je směsí sloučenin obsahující trojmocné železo. Tím jsem asi moc nepomohl, že? S trochou nadsázky a přivřeným okem by se dalo říci, že limonit má podobné složení jako zrezlý hřebík…Ale nezapomínejte na tu nadsázku!

5. Nejnebezpečnější jedy jsou rozpustné ve vodě – mohou se totiž snadno šířit lidským organismem, jsme přece postavení v podstatě na bázi vody! Krokoit se ovšem ve vodě nerozpouští, proto má v těle tvořeném vodou cca z 60 % smůlu…

6. Je navíc nutno podotknout, že většina vzorků (minimálně od naší firmy - a dělají to i četné ostatní) se dodává rovnou uzavřená a nainstalovaná v plastové krabičce, čímž je většina nebezpečí z této strany zažehnána…:)