PYRIT – NEUVĚŘITELNÝ ZÁZRAK PŘÍRODY

Těžko říct, kolikrát jsem už během mineralogických burz či prodávání v našem obchodě uslyšel údiv nad tímto minerálem. Mnoho nerostů je na pohled krásných či fascinujících – ať už svými barvami, strukturou či kontrastem s matricí – ale kdyby bylo nutné říci jediný minerál, jehož vzhled je doslova neuvěřitelný, téměř jistě by volba mnoha lidí padla právě na pyrit.

Ač se to zdá neskutečné, pyrit své fascinující krychlové krystaly vytváří zcela přirozeně. Tyto vzorky byly pouze vysekány a krystaly decentně vypreparovány z podložky – nebyly nikým zabroušeny. To příroda vytvořila tyto dokonalé kostky – srdce matematikovo může jásat nad naprosto přesně pravými úhly a stejnými hranami.

Tyto vzorky obohatí každou sbírku – ačkoliv je pyrit jinak poměrně běžný minerál. Je to nejrozšířenější sulfid v zemské kůře a v roce 2025 je zaznamenáno téměř 50 000 lokalit volně rozptýlených po celém světě! Ačkoliv tak pyrit můžete nalézt na spoustě lokalit, tyto vzorky ale většinou bývají nižší kvality¹. Tak dokonalé krychle jako na fotografii se vyskytují jedině ve Španělsku – o kterémžto nalezišti ještě bude řeč...

Již název pyrit odkazuje na oheň – pochází totiž z řecké verze tohoto slova, pyr. Toto jméno naráží na další zajímavou vlastnost tohoto nerostu – udeříme-li do něho kladivem (nebo jakýmkoliv kusem kovu), odlétnou od něho jiskry. Z obchodních důvodů tedy všem sběratelům důrazně doporučuji rozmlátit své vzorky pyritu kladivy na prach; jev je nejlepší spatřit na vlastní oči! Pozn. Nezapomeňte si u nás poté dokoupit nové vzorky!

Ale dost legrace, není to bezvýznamný jev. V přírodě jiskry nejsou nejběžnějším zbožím, byly tedy četné pokusy tohoto jevu využít. Kupříkladu se pyrit v 16. – 17. století používal jako zdroj zápalné jiskry ve střelných zbraních a domorodí Kaurnaové (kmen v Austrálii) za pomoci pyritových jisker tradičně rozdělává oheň.

Pyrit navíc býval známým minerálem všem dětem v dobách topení uhlím. Při troše hledání se totiž daly kousky pyritu najít právě v uhlí – možnost nálezu „zlata“ prý bývala silnou motivací k vykládání uhlí… A když už jsem u zlata… pyritu se od nepaměti říkalo „kočičí zlato“ nebo též „bláznovo zlato“. Na první pohled může být totiž jejich vzhled podobný – pyrit svým mosazným a třpytivým vzhledem klamal napříč celou historií lidstva. Bylo zde i několik kolosálních omylů – za nejabsurdnější osobně považuji ten Martina Frobishera, který se ho dopustil roku 1576. Ten v domnění pohádkového bohatství dorazil do Anglie z kanadské Arktidy – a na lodi měl 1400 tun třpytivého materiálu, „zlaté rudy²“. Zajímalo by mě první slovo, které řekl po zjištění skutečné podstaty svého „pokladu“.

Každopádně v moderní době většinou stačí mineralogovi k rozeznání zlata a pyritu jediný pohled. Vypadají prostě jinak; pyrit tvoří spíše masivní krystaly s „mosazným“ dojmem, kdežto zlato je třpytivější, více zlaté – a hlavně ho je na vzorku méně… A kdyby náhodou pohled nestačil, zatímco zlato má také zlatožlutou barvu vrypu³, pyrit ji má spíše černou až tmavě kovovou. Pyrit navíc na rozdíl od zlata není kujný⁴.

Ještě než zde začnu básnit o pyritu jako sběratelském nerostu, je třeba poznamenat jednu velmi důležitou věc – bez pyritu by se lidstvu žilo o dost komplikovaněji. Pyrit je totiž základní surovinou při výrobě kyseliny sírové, krve chemického průmyslu. Bez kyseliny sírové nevyrobíte spoustu látek, jež je třeba vyrobit, a aby byla planeta uživena, je potřeba rovněž vyrábět hodně hnojit… Zkrátka kyselina sírová je jedna z nejdůležitějších látek, jakou lidstvo vyrábí ve velkém, a to se dělá buď ze surové síry, anebo právě zahřátím pyritu⁵. Pokud se bavíme o pyritu pro průmyslové účely, zde pochopitelně nedominuje Španělsko, ale – Čína⁶…

Co se výskytu týče, pyrit je, jak již bylo řečeno, velice hojným minerálem. Zajímavé ale je, že se vyskytuje výhradně pod povrchem (nemůžete ho sbírat na poli). Příčina je jednoduchá; na povrchu není pyrit stabilní minerál. Po kontaktu s vodou může vznikat kyselina sírová a další sloučeniny železa⁷.

Máte-li ovšem zájem o pěkné krystaly pyritu do sbírky, zas až tak moc alternativ zde není… Kvalitními zůstávají vzorky z Peru; pyrit totiž ani zdaleka nemusí tvořit jen dokonalé krychličky. Právě vzorky z těchto lokalit někdy porůstají krystaly tvořícími pětiúhelníkové dvanáctistěny. Kromě Peru se hezké vzorky (spolu s dalšími rudními minerály) vyskytují také na Balkáně, ale žádná lokalita se nemůže vyrovnat Španělsku…

Důl Navajún v oblasti La Rioja produkoval, a i nadále produkuje ty nejlepší vzorky pyritu na světě. Nacházejí se zde fascinující, naprosto dokonalé krystaly – ten největší měl navíc údajně až 19 centimetrů! Nálezy disponují vynikajícím leskem, kvalitní, mosaznou barvou a zarůstají do světlého slínovce⁸. Nejzajímavější ale je, když dokonalé kostky pyritu ještě narůstají na sebe – takové nálezy jsou ale extrémně vzácné (a taky drahé, co si budeme povídat…).

Kdysi se zde nacházela veřejná naleziště, kde si každý mohl nakopat, kolik chtěl. V dnešních dobách už ale lokalitu vlastní soukromá firma. Bez domluvy (či platby) zde už tedy nemůžete pyrit sami vykopat, ale zato se zde těží profesionálně a čistě pro mineralogické účely – že by tedy ze zdejších vzorků pyritu někdo vyráběl kyselinu sírovou nehrozí. Firma navíc pravidelně dodává nálezy na mezinárodní burzy.

Ačkoliv mi pyrit vždy připadal jako poměrně běžný minerál, musím říct, že přeci jen má něco do sebe. Stačilo několik minut polepování vzorků cenovkami (v praxi jde o pomalé kochání se), abych začal pyrit považovat za sbírkový minerál. Věřím, že pyrit ať už na podložce či bez ní, ať už ze Španělska, Peru či odjinud zaujme každého sběratele estetických minerálů.

1. Používají se pro průmyslové účely

2. Při použití sousloví „zlatá ruda“ možná dostanou někteří chemici hysterický záchvat. Zlato je totiž ušlechtilým kovem, může se tedy vyskytovat surové, bez rudy. Ačkoliv se tedy toto slovní spojení může použít v souvislosti s minerály obsahujícími zlato, není tak logické jako například u železa.

3. Barva vrypu je doslova barva nerostu v prášku, respektive na zlomu. Překvapivě se mnohdy neshoduje s obvyklou barvou (často např. bílá). Mineralogové ji ale obvykle netestují drcením nerostu (a jsme zase u toho mlácení kladivem do kamenů!), nýbrž potáhnou vzorek po neglazované porcelánové destičce. Tím trochu prachu získají stejně a vzorek je jen trochu odřený. Ale… to kladivo je zase efektní…:)

4. A kdyby vás náááhodou napadlo praštit do pyritu kladivem… rozdrtíte ho na prach. A kdyby vás nááááhodou napadlo praštit kladivem i do vašeho vzorku zlata za dvacet tisíc, zlato se jen ohne. Dodejte si tam trochu odborných termínů a máte definici kujnosti.

5. Abych si to u těch chemiků vyžehlil: zahřátím pyritu se uvolní oxid siřičitý, ten se následně za velmi specifických podmínek a přítomnosti oxidu vanadičného jako katalyzátoru oxiduje na oxid sírový, jehož rozpuštěním v kyselině disírové a naředěním vodou na příslušnou koncentraci se vyrábí kyselina sírová. A je to jasné, dává to logiku!

6. To je ale překvapení! A mimochodem, údajně jde až o 65 % světového dovozu.

7. Nechte pyrit na dešti a bavte se vypáleným trávníkem. A nezapomeňte si pak u nás koupit nový vzorek!

8. Tato hornina nebývá nejstabilnější ve vodě; mohla by popraskat nebo by se mohly uvolnit krystaly. Nedoporučuje se tedy vzorky na podložkách omývat.